Kdo jsem...?

 

Jmenuji se Jana Krymová a již několik let je mojí vášní chaloupka a zahrádka, kterou jsem se naučila využívat k pěstování i k odpočinku. Přistupuji k ní šetrně a k sobě také. Víkendy nejsou od toho, aby mě po nich všechno bolelo! 🙂

Na druhou stranu i "víkendové pěstování" může vést ke spíži naplněné dobrotami.

MOJE CESTA NA CHALOUPKU SE ZAHRADOU

Jsem žena, matka tří dětí, manželka skvělého muže. Jsem bytostí milující krásné prostředí kolem sebe, kvalitní a dobré jídlo, pití, tvoření, harmonii a humor. Ke svému životu potřebuji město i venkov. Vystudovala jsem Hudební vědu a světe div se, odnáším si z ní něco i mezi své záhony. V neposlední řadě jsem totiž chalupářka a zahrádkářka.

Zahrada mě těší, občas naši rodinu i sytí a spolupráce s ní je velmi napínavá, vyžaduje trpělivost, značnou dávku nadšení a vědomí, že ne všechno se děje tak, jak bychom si přáli. Pokud jste této kombinaci ingrediencí propadli stejně jako já, anebo vás to teprve čeká, věřte, že jste si pořídili radost na celý život!

z divadla na záhony

Vyrůstala jsem jako panelákové dítě a venkov zažívala pouze o prázdninách u tety, kam jsme z našeho tehdy zamořeného severozápadu jezdili na čerstvý vzduch. Jedna ze vzpomínek, kterou si vybavuji, je, že mě poslali do skleníku pro kopr a já přinesla jen květ. Kromě výsměchu jsem dostala nálepku "městský dítě". A tak to taky bylo. Nikdy mě to nemrzelo, protože mi městský život vyhovoval a jak jsem se v nedávné době přesvědčila, nebýt z venkova umožňuje zahrádkáři jistý odstup od toho, „jak se to má dělat“.

Na druhou stranu existují určité principy, které jsou pro všechny zahrádkáře při zakládání zahrady alfou a omegou, jsou neměnné a každý pěstitel by se s nimi měl v začátcích seznámit, aby se vyhnul špatným rozhodnutím ohledně výsadby. Vědět na začátku to, co dnes, vyhnula bych se jim kdysi i já.

Chaloupku jsme kupovali v době, kdy jsem pracovala jako produkční v divadle Semafor. Dodnes si vybavuji moment, kdy se jeden z hudebníků nechal slyšet, že mu vadí víkendová představení, protože nemůže odjet s rodinou na chalupu. A protože jsem žila divadlem, nechápala jsem, jak nějaká chalupa může být důležitější než povedené představení.

A pak se to stalo!

O pár měsíců později jsme s manželem odjeli pracovně na jeden večer ke známým na chalupu a zůstali tam nakonec celý víkend. Byl to zásadní moment, kdy jsme si uvědomili, že "to taky chceme" a můj muž se do toho naplno vložil. Nastalo období hledání chalupy a trvalo pouhý měsíc. Sjezdili jsme celé Čechy a pak našli v jedné malé obci přesně to, co jsme hledali. Byla to láska na první pohled - a pak že neexistuje 🙂

To je ona!

Několik let neobývaná chaloupka k rekonstrukci se zahrádkou, kde jsme stěží rozeznávali zarostlé keře a k plotu jsme se museli prosekat. Na podzim byla chaloupka naše a já byla neplánovaně po třetí těhotná.

období tápání a chyb

Venkovem nepolíbená, vrhla jsem se na naši zahradu s představou vlastních výpěstků, bylin a vytváření krásného prostředí a spousta mých aktivit byla korunována nezdarem. Na řadu otázek, jako například ‚Kde začít budovat záhony‘, ,Podle čeho se rozhodnout, co pěstovat‘, ‚S čím vůbec začít‘ nebo ‚Jak vyřešit zálivku v době své nepřítomnosti‘, jsem neznala odpovědi a spoustu času jsem trávila četbou různých knih a příruček. Jenomže příliš mnoho informací stejně jako stokrát nic umořilo osla neboli mě.

Rozhodovací paralýza nejednou způsobila, že jsem úpravy zahrady odkládala, a když už jsem se pro něco rozhodla, vzápětí se dostavily pochybnosti, zda to, co dělám, bude fungovat.

Měla jsem pocit, že pěstování je děsně složitá věc, obzvlášť na nezkultivovaném pozemku, a faktem je, že jsem si to složité často sama dělala. Budování prvního záhonu pro mě bylo vyčerpávající.

Zažila jsem nejednu chvíli, kdy jsem měla pocit, že mi zahrada přerůstá přes hlavu a v životě nebude vypadat tak, jak bych chtěla. Další problémem bylo zalívání za naší nepřítomnosti nebo různé choroby rostlin, které se během týdne odněkud vylouply a dokázaly mi totálně sebrat chuť na další tvoření. Práci na zahradě mi znepříjemňovala i často bolavá záda a téměř po každém víkendu stráveném na chaloupce jsem byla zhuntovaná jako pes.

Místo abych se věnovala dětem a užívala si volných víkendů, hrabala jsem se věčně v hlíně a poslouchala výtky, že na ně nemám čas. Opravdu jsem mívala chvilky, kdy jsem naši zahradu skoro až nenáviděla a nevěděla, co s ní. 

Nedokázala jsem najít správnou míru v rozvržení činností na jednotlivé víkendy, ve vysazování množství rostlin ani v očekáváních a nárocích na sebe.

spásný přístup k pěstování

Až po množství různých kurzů a vlastních zkušeností a uvědomění jsem dospěla do bodu, kdy jsem věděla, co dělám. Objevila jsem pro sebe různé pěstební principy, postupy i vychytávky, které začaly řešit mé problémy. Jednou jsem sáhla do principů permakultury, jindy jsem se nechala inspirovat přírodními zahradami. Časem jsem pochopila, jak moje zahrada funguje a co ode mě potřebuje a taky co od ní očekávám já.

Budování zahrady pro mě znamená budování vztahu s přírodou. Když od ní máte nějaká očekávání a chcete si něco brát, musíte jí také něco dávat. A už jsme zase u té vyváženosti a harmonie. Kruh hudebního vědce na záhonech se uzavírá. Harmonie mě provází celým životem, ať už v hudbě, na záhonech nebo v osobním životě. A pokud budete naslouchat, bude provázet i vás!

moje zkušenosti pro Vaši zahrádku

Chci se s vámi podělit o své zkušenosti a systém, který mi pomohl dosáhnout výsledků, se kterými jsem spokojena. Pokud chcete, můžete mít krásně rozkvetlou zahradu, dobré ovoce i vlastní zeleninu, které vás během týdne (nebo dokonce i během týdnů) nebudou potřebovat.

Nabízím vám pět zamyšlení nad základními a nejdůležitějšími oblastmi, které je potřeba promyslet, než se pustíte do úprav vaší zahrádky.

V pěti videích doplněných eBookem
a Pracovními listy si ujasníte:

  • Jaký je Váš záměr a očekávání
  • Jaké možnosti nabízí právě vaše zahrada
  • Podle čeho se rozhodovat, co a kam nejlépe vysadit nebo umístit.
  • Získáte inspiraci, jakým způsobem k utváření zahrady přistupovat